Šance

Dostat druhou šanci

Josef Šulc (72) skončil po vážném pracovním úrazu na vozíku. I přesto ale dokázal vybudovat výrobní družstvo ŠANCE s 30 zaměstnanci (21 OZP). V roce 2014 firmu úspěšně předal do rukou svého syna Josefa (38).

Rozhovor s Josefem Šulcem seniorem

Proč vozíčkář založí chráněnou dílnu?

Aby se nezbláznil. Musel jsem začít pracovat, protože mě ubíjelo sedět doma a koukat z okna. Ke své původní profesi jsem se vrátit nemohl. Naštěstí mě podpořila rodina a kamarádi, a tak jsme v roce 1993 s dalšími pěti nadšenci založili družstvo Šance.

Jaké byly vaše začátky?

Začali jsme s tiskárnou, která tiskla časopis Vozíčkář. Postupně jsme činnost rozšiřovali o prodej zdravotních pomůcek a kancelářských potřeb. Vyráběli jsme také invalidní vozíky. Nakonec jsme se soustředili na jejich servis. Dnes provozujeme také půjčovnu kompenzačních pomůcek.

Stál jste i u zrodu AZZP ČR?

AZZP ČR byla založena v roce 1993 a ŠANCE byla zakládajícím členem. Zpočátku nebyla činnost AZZP ČR výrazná. Postupně sílily snahy o změnu a v roce 2000 mě sněm zvolil předsedou a Karla Rychtáře místopředsedou. Vždy jsem se snažili prosazovat zájmy členů i strategické změny.

Jak se družstvu daří dnes?

Jedním z hlavních důvodů založení družstva bylo a je zaměstnávání OZP a osob s TZP. Myslím, že se nám daří úspěšně propojovat ekonomickou činnost s filozofií vzájemné pomoci těm, kteří by jinak jen obtížně hledali pracovní uplatnění.

Působíte jako dost aktivní vozíčkář.

Věk ale nezastavíte, a proto jsem musel vychovat svého nástupce. V roce 1998 nastoupil do družstva můj syn a začal se pomalu zaučovat. Nakonec převzal pozici předsedy, aby mi ulehčil od povinností.

Rozhovor s Josefem Šulcem juniorem

Jak se vám šéfuje po otci s takovým renomé?

Pracuje se mi dobře. Jen si budu muset své místo na slunci ještě vydobýt. Máme ale v družstvu dobrý a spolehlivý kolektiv, takže to, myslím, půjde.

Opravdu nenarážíte na žádné problémy?

Jde v zásadě o problémy s úřady v přebujelé administrativě, která nás silně zatěžuje. S ÚP si většinou dokážeme navzájem vyjít vstříc. Potíž je s legislativou. Je zapotřebí, aby ÚP více spolupracoval s dalšími úřady, jako je Ministerstvo financí či Ministerstvo práce a sociálních věcí. Protože po nás chce informace, které už státní správa má.

Od ledna 2017 bude zavedena jednotná minimální mzda. Jak se na to díváte?

Nelíbí se mi to. Ty nejpomalejší pracovníky budeme muset propustit. Pokud si OZP na sebe nevydělá, není spravedlivé, aby získal stejnou mzdu. Zvyšování minimální mzdy nás dostává do kleští, a tak již nezbývá mnoho na rozvoj firmy.

Myslíte si tedy, že byli OZP dosud diskriminováni?

V žádném případě. Naopak dojde od ledna k diskriminaci těch schopnějších. Lidé přestanou chtít pracovat. Pokud jde o OZP s nízkým pracovním potenciálem, plně na zaměstnavatele dopadne minimální mzda. Když bylo omezení 50 a 75 procent mzdy podle invalidity, tak bylo možné odměnit zaměstnance přiměřeně jeho výkonu.

Jaký je Váš názor na náhradní plnění?

Náhradní plnění je důležité, ale zneužívá se. Nehlídá se, kdo kolik náhradního plnění poskytl. Úřady nekontrolují, zda bylo náhradní plnění poskytnuto v souladu se zákonem. Potřebujeme evidenci, která by byla chráněna zákonem.