Život s mým druhým já
Edita Černá (43) se chtěla stát novinářkou, a tak šla po gymnáziu studovat žurnalistiku. Měla v plánu užít si studentský život se všemi jeho radostmi. Plán se ale změnil.
„Asi před patnácti lety, ještě na škole, jsem onemocněla, ale dlouhou dobu se nevědělo, co mi vlastně je,“ říká Edita. „Velmi brzy po sobě mi pak zemřeli oba rodiče a já jsem se o sebe nedokázala postarat.“
Sen o kariéře novináře se rozplynul. Po smrti rodičů Edita najednou neměla peníze na jídlo, na zaplacení poplatků za bydlení a s vedením domácnosti si také nevěděla rady. Pomalu, ale jistě se před ní otevírala dluhová past. Začala se bezprizorně toulat městem.
Co mi je?
„V naší společnosti se často stává, že se lidé koukají na ty slabší skrz prsty. Je i dost lidí, kteří dokáží takové, jako jsem já, bez milosti podvést a okrást,“ tvrdí Edita. „Jeden pán mi nabídl pomoc, nechal mě podepsat listiny u notáře, že jsem mu prodala byt 2+1, a dal mi asi dvacet tisíc. Tím jsem se ocitla bez domova na ulici.“
Po nějakém čase Editu hospitalizovali v psychiatrické léčebně v Dobřanech. Až tady se konečně dozvěděla, co jí vlastně je. Lékaři stanovili diagnózu – schizofrenie – a předepsali jí léky. Díky nim se její stav začal pomalu zlepšovat.
Když je dílna chráněná
„Navázala jsem opět kontakt s tetou, sestrou mého otce,“ vysvětluje Edita. „Ta mi pomohla zajistit pobyt v chráněném bydlení Mravenec v Chebu, kde mohu také pracovat podle svých možností na výrobě hraček v chráněné dílně.“
S pomocí tety a vedení chráněné dílny zvrátila Edita prodej svého bytu, její zdravotní stav se stabilizoval natolik, že nemusí být hospitalizována v nemocnici a může vést téměř normální život. Navíc se jí podařilo odpracovat potřebný počet let, aby jí vznikl nárok na invalidní důchod třetího stupně.
Mám zase syna
„Navázala jsem dokonce vztah se synem Ondrou, kterého mi sociálka kvůli nemoci odebrala a svěřila do péče pěstounů,“ říká Edita. „Píšeme si a telefonujeme. Pouze setkání jsou řídká, protože žije v Brně. Ale mám radost, že mu jde škola, že plánuje dále studovat a vždy se těším z každé jeho návštěvy.“
Tam, kde Editě síly nestačí, se najde pomocná ruka z vedení firmy, mistrové či asistentů. Cítí se zde doslova chráněná a podporovaná na každém svém kroku.