Kdo jsou ZZP

Kdo vlastně jsou ZZP? Členové AZZP ČR zaměstnávají osoby, které navzdory postižení mohou a chtějí pracovat. Zapojit takovou osobu do pracovního procesu vyžaduje přizpůsobení nejen pracovního prostředí, ale často i přizpůsobení organizace a režimu práce individuálním potřebám lidí s handicapem. Zdaleka nemusí jít jen o přizpůsobení pracovního místa ve smyslu odstranění technických bariér.

Působí v mnoha oborech a úrovních. Od vyspělých průmyslových nebo obchodních podniků a poskytovatelů služeb až po velmi sociálně zaměřené subjekty, které by měly mít charakter skutečných chráněných dílen. Tento model uplatnění však v ČR neexistuje.

A kdo tedy jsou ZZP obecně?

Okruh zaměstnavatelů osob se zdravotním postižením definuje zákon jako „chráněný trh práce“. Jsou to vesměs podnikatelé, kteří zajišťují většinu zdrojů ze svého podnikání, nejsou chráněni ani zvýhodněni na obchodním trhu. Jsou podporováni příspěvky státu, poskytovanými za přísných podmínek. Tyto dotace slouží především k vyrovnání nižšího pracovního potenciálu jejich znevýhodněných zaměstnanců. Ti tvoří v průměru 70 % celkového počtu zaměstnanců ve firmě. Ani tito zaměstnanci nejsou chráněni (zákoníkem práce ani v pracovních smlouvách). Často používaný tradiční pojem „chráněná dílna” není od roku 2012 používán v souvislosti se zaměstnáním v pracovně právním vztahu. Je spíše označením „sociálně-terapeutických dílen” v rámci sociálních služeb směřujících k upevnění pracovních návyků jejich klientů. Příspěvek na jednu zaměstnanou osobu s handicapem se nyní pohybuje kolem 130 tisíc korun ročně. Po odpočtu odvodů a daní, které se „vrací zpět“ do státního rozpočtu, se fakticky pohybuje okolo 60 tis. Kč.

Stane-li se obchodní partner jednorázovým, nebo trvalým odběratelem výrobků nebo služeb takovýchto firem, má možnost prokázat “náhradním plněním” splnění povinnosti zaměstnat stanovený podíl zdravotně postižených osob ve své firmě. To mu ukládá § 81 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Spolupracovat s takovouto firmou nepatří ve většině vyspělých evropských zemí pouze k povinnostem ze zákona. Je to také projevem společenské odpovědnosti podnikání a stává se součástí image velkých a známých firem a korporací.

Přesto je cílem každé společnosti především umožnit lidem s postižením návrat do běžného prostředí a na volný trh práce. AZZP ČR dlouhodobě spolupracuje s vládními i nevládními organizacemi a usiluje o komplexní řešení systému podpory pracovního uplatnění znevýhodněných. Řídí se zásadou, že existuje pouze jeden trh práce. Státní politika zaměstnanosti by měla nejprve umožnit a podporovat profesní a osobní rozvoj osob se zdravotním postižením. Teprve v případech, kdy nejsou schopny dosáhnout využitelného pracovního potenciálu ani za specifických podmínek, zajistit těmto lidem důstojný život formou sociální podpory.

Setkáte-li se s obchodním partnerem nebo s jiným zaměstnavatelem, který zaměstnává nadpoloviční podíl zdravotně postižených spoluobčanů, měli byste dále vědět, že:

• … členové – družstva, společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti ani podnikatelé – fyzické osoby nejsou sociálními ústavy ani podobnými zařízeními. Podnikají v konkurenci na volném trhu, obvykle se samofinancují nejméně z 60–85 % tržbami ze svého podnikání.
• … do skupiny zaměstnavatelských subjektů tohoto sociálního typu v ČR patří také velmi úspěšné velké a silné společnosti a družstva se stamiliónovými ročními obraty a převahou exportu do zemí nejen v rámci EU a s certifikáty kvality.
• … značná část těchto firem v posledních letech značně inovovala svůj podnikatelský program. Přešla od řady tradičních výrobních oborů k moderním technologiím a kompletačním a montážním kooperacím, často spojeným s obchodní činností, bez níž by na moderním trhu nemohli podnikatelsky uspět. Často pracují pro renomované zahraniční partnery, stále více s orientací na služby, zejména podnikové.
• … v takové firmě pracují lidé s různým stupněm, typem zdravotního postižení, které více či méně omezuje jejich výkon. Pro některé, zvláště těžce zdravotně postižené, je práce ve specializované firmě či její chráněné pracovní dílně prakticky jedinou možností seberealizace, pracovní rehabilitace.
• … tito lidé nejsou „nemocní“ – jejich zdravotní stav je stabilizován. Pokud přes svůj handicap chtějí pracovat, mají v naprosté většině motivovaci. A to nejen mzdou za svoji práci, ale navíc odhodláním obstát v konkurenci po stránce kvality a výsledků jejich práce a nebýt závislí.
• … nejen pracovní prostředí, nástroje a pomůcky, ale především organizace práce se zde často přizpůsobuje individuálním potřebám lidí. Zdaleka se nejedná o “volný soubor“ pracovních míst, pouze přizpůsobených a zbavených technických bariér. Využití  „diverzity managementu“ je nejdůležitější součástí know-how těchto zaměstnavatelů.
•  … tyto firmy mají podle platných právních předpisů teoretickou možnost využít slev na dani z příjmu. Při většinou velmi nízkém daňovému základu ale tyto slevy využijí pouze z malé části.
• … příspěvky a dotace státu těmto firmám mají nenárokový charakter. Aby je získali, plní tito podnikatelé stále náročnější podmínky. Nesmí mít neuhrazené závazky vůči státu (daně a odvody). Díky tomu jejich intenzita může kolísat, v závislosti na velmi častých změnách legislativy a metodiky a také bilanci státního rozpočtu a měnícím se prioritám (celostátně i regionálně).