Když umění pozvbudí duši – když umění přetíží duši

aneb Jak obrazy ovlivňují naši psychiku a pracovní výkon

Naše pracovní prostředí tvoří nejen lidé a technologie, ale také prostor kolem nás – světlo, barvy, obrazy.

V posledních měsících se vstupní hala areálu, kde sídlí mnoho firem proměnila v galerii mladých umělců. Záměr byl krásný – přinést do pracovního prostředí kulturu a podpořit mladé umělce… Ale…

Od práva na židli k právu na pohodu

Jistě mi dáte za pravdu, že umění je v kanceláři mnohem víc než jen pouhá dekorace. Je to psychologický faktor pracovního prostředí.

Máme právo na ergonomickou židli, na tlumení hluku a adekvátní osvětlení.

Ale co právo na zdravou vizuální atmosféru?

Barvy jako tichý diktátor nálady

Vizuální vjemy jsou pro naši psychiku jako potrava pro tělo. A stejně jako nezdravá strava, i nezdravé vizuální prostředí nás dlouhodobě oslabuje. Naše reakce na barvy je hluboce zakořeněná.

Když stěny hrají v tónech, které připomínají nekonečné lesy a klidnou letní oblohu, naše mysl to okamžitě interpretuje jako bezpečí a volnost. Je to evoluční instinkt. Tyto barvy, které dominují v přírodě, v kanceláři tiší vnitřní šum, snižují tep a usnadňují soustředění na ty nejobtížnější analytické úkoly. Na druhé straně, obrazy s ostrými výboji sytě červené sice mohou v danou chvíli vyburcovat k akci a rychlému rozhodnutí, ale pokud jsme jim vystaveni dlouho, tato intenzita nás začne vyčerpávat, zvyšuje se napětí a podrážděnost.

Umění ve veřejném prostoru – dobrý úmysl, nečekaný dopad

Ve vstupní hale, kde mimo jiné je i firma, kde pracují i lidé s různými hendikepy, vznikla nedávno stálá výstava obrazů mladých umělců.

Na první pohled chvályhodný záměr, vždyť umění může být prostředkem k lidskému obohacení a inspiraci.

Realita se však ukázala jiná.

Velkoformátové obrazy s historickými výjevy zobrazují, s až naturalistickým důrazem, mrtvá těla rytířů, bojiště a scény plné utrpení. Výsledkem je prostředí, které místo zklidnění vyvolává napětí a podvědomý neklid.

Jak vizuální podněty působí na naši psychiku

Podle psychologických studií reaguje lidský mozek na obraz lidského těla, bolesti či smrti velmi silně a to, ať už jde o reálnou nebo uměleckou scénu. Tělo spouští stresovou reakci – zrychlený tep, napjaté svaly, zvýšenou ostražitost.

To vše může probíhat i nevědomě, ale má to vliv na naši celkovou náladu a výkonnost. Aktivují se centra spojená s emocemi, soucitem i pudem sebezáchovy.

Takové obrazy mohou vyvolávat stres, napětí a v některých případech dokonce reminiscence traumatických zážitků.

Pro někoho mohou být dramatické motivy inspirací, pro jiného spouštěčem úzkosti. U běžné populace se to může projevit jen pocitem „něčeho těžkého“ či únavou z prostředí, v takovém prostředí se může hromadit neklid, únava, nebo i pocit nepohody, aniž bychom přesně věděli proč.

U osob, které trpí psychickými potížemi, depresí nebo úzkostmi – a mezi lidmi s hendikepem je tento výskyt nadprůměrný – mohou být dopady mnohem výraznější.

Prostor, který by měl být přívětivý a bezpečný, se tak nepozorovaně může proměnit v místo psychického tlaku jen díky nevhodně zvoleným výtvarným dílům.

Umění má sílu léčit – ale i zraňovat

Není pochyb, že umění má velkou sílu.

Obrazy s pozitivní symbolikou, s přírodní tematikou, s teplými barvami nebo s náznakem pohybu a světla mohou podněcovat klid, soustředění i radost.

Naopak scény utrpení, války či smrti by měly mít své místo spíše v galeriích, kde si je člověk vybere dobrovolně a s vědomím kontextu.

Co s tím?

Pokud chceme, aby umění ve firmě opravdu podporovalo naši pohodu, můžeme se řídit několika jednoduchými zásadami:

• Volit motivy, které přinášejí klid a světlo – příroda, abstrakce, pohyb, vhodně zvolené barvy.
• Zvážit konzultaci s odborníkem – arteterapeut nebo psycholog může pomoci s výběrem děl vhodných pro různé skupiny lidí.
• Pravidelně obměňovat výstavy – střídání témat přináší svěžest a umožní zapojit různé umělce.

Prostředí, které nám dělá dobře

Prostor, kterým denně procházíme, formuje naši náladu víc, než tušíme.

Umění by nás mělo posilovat, ne zraňovat.

Je proto důležité, aby každá výstava – i s těmi nejlepšími úmysly – byla vybírána s ohledem na různé vnímání lidí, kteří v daném prostoru žijí a pracují.

Estetika je krásná věc. Ale největší umění je vytvářet prostředí, ve kterém se cítíme dobře.

Blanka Benešová, Tomáš Svoboda