Výklad § 67 zákona č. 435/2004 Sb.

Status osoby se zdravotním postižením a jeho prokazování

A: Osoby se zdravotním postižením

Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), stanoví v § 67 odst. 2 okruh osob, které jsou pro účely zaměstnanosti považovány za osoby se zdravotním postižením.

Jedná se o:

I. osoby plně invalidní (osoby s těžším zdravotním postižením)

II. osoby částečně invalidní

III. osoby zdravotně znevýhodněné.

I. Osoby plně invalidní (osoby s těžším zdravotním postižením)

Těmito osobami jsou:

1. do 30.9.2004 – osoby, které byly uznány plně invalidní podle

– § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb.

– § 29 odst. 2 písm. d) zákona č. 100/1988 Sb.

– § 25 odst. 3 písm. d) zákona č. 121/1975 Sb.

– § 17 odst. 3 vyhl. č. 102/1964 Sb., který se vztahuje k § 20 odst. 3 zák. č. 101/1964 Sb.

1. od 1.10.2004 – všechny osoby, které byly uznány plně invalidní, bez ohledu na to, podle jakého právního předpisu
2. po dobu platnosti rozhodnutí, nejdéle však do 30.9.2007 – osoby, které byly rozhodnutím okresní správy sociálního zabezpečení nebo posudkové komise sociálního zabezpečení ONV uznány osobami se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením

Prokazování ( k bodu 1. a 2.):

Vznik invalidity

– rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení o přiznání plného invalidního důchodu, případně rozhodnutím o nepřiznání plného invalidního důchodu, pokud z odůvodnění takového rozhodnutí vyplývá, že osoba byla posouzena jako plně invalidní, nebo

– potvrzením orgánu sociálního zabezpečení o uznání plné invalidity.

Trvání invalidity

– potvrzením pošty nebo orgánu sociálního zabezpečení o výplatě plného invalidního důchodu, případně oznámením ČSSZ o zvýšení plného invalidního důchodu, nebo

– potvrzením orgánu sociálního zabezpečení o trvání stavu plné invalidity.

Prokazování ( k bodu 3) :

platným rozhodnutím OSSZ nebo posudkové komise sociálního zabezpečení ONV

II. Osoby částečně invalidní

Těmito osobami jsou všechny osoby, které byly uznány částečně invalidní bez ohledu na to, zda podle zákona č. 155/1995 Sb. nebo některého z dříve platných zákonů o sociálním zabezpečení.

Prokazování:

Vznik invalidity

– rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení o přiznání částečného invalidního důchodu, případně rozhodnutím o nepřiznání částečného invalidního důchodu, pokud z odůvodnění takového rozhodnutí vyplývá, že osoba byla posouzena jako částečně invalidní, nebo

– potvrzením orgánu sociálního zabezpečení o uznání částečné invalidity

Trvání invalidity

– potvrzením pošty nebo orgánu sociálního zabezpečení o výplatě částečného invalidního důchodu, případně oznámením ČSSZ o zvýšení částečného invalidního důchodu, nebo

– potvrzením orgánu sociálního zabezpečení o trvání stavu částečné invalidity

III. Osoby zdravotně znevýhodněné

Osobami zdravotně znevýhodněnými jsou

a) osoby, které byly rozhodnutím posudkové komise sociálního zabezpečení okresního národního výboru uznány osobami se změněnou pracovní schopností, a rozhodnutí bylo vydáno bez omezení platnosti

Platnost: do 30.9.2007

Poznámka:

Okresní správy sociálního zabezpečení vznikly v roce 1990 a z okresních národních výborů na ně přešla kompetence rozhodovat o tom, zda fyzická osoba je osobou se změněnou pracovní schopností nebo osobou se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením. Definice osoby se změněnou pracovní schopností a osoby se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením se přitom prakticky nezměnila. Zákon č. 210/1990 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČSR v sociálním zabezpečení, a kterým byly okresní správy sociálního zabezpečení a Česká správa sociálního zabezpečení zřízeny, neobsahuje žádné přechodné ustanovení, ze kterého by vyplývalo, že rozhodnutí vydaná posudkovými komisemi ONV před nabytím jeho účinnosti dále neplatí. Z toho vyplývá, že tato rozhodnutí platila i nadále. Platnost rozhodnutí byla omezena jen dobou, na kterou byla vydána. Do 1. 1.1992, tj. do účinnosti zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, však nebylo nutné na rozhodnutích dobu platnosti uvádět. Podle stanoviska ČSSZ bylo proto nutné na rozhodnutí, na kterých doba platnosti nebyla uvedena, pohlížet jako na trvale platná, s výjimkou osob posuzovaných jako mladiství (viz část B). Z hlediska ustanovení § 148 odst. 7 a 8 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, je třeba tato rozhodnutí posuzovat stejně jako rozhodnutí vydaná okresními správami sociálního zabezpečení. Jejich platnost proto skončí k 30.9.2007.

b) osoby, které byly rozhodnutím okresní správy sociálního zabezpečení uznány osobami se změněnou pracovní schopností

Platnost: po dobu platnosti rozhodnutí, nejdéle však do 30.9.2007

 

c) osoby, které byly rozhodnutím okresní správy sociálního zabezpečení uznány osobami zdravotně znevýhodněnými

Platnost: po dobu platnosti rozhodnutí, nejdéle však do 30.6.2009

 

d) osoby, které byly rozhodnutím úřadu práce uznány osobami zdravotně znevýhodněnými

Platnost: po dobu platnosti rozhodnutí

Prokazování: rozhodnutím posudkové komise sociálního zabezpečení ONV, rozhodnutím okresní správy sociálního zabezpečení nebo rozhodnutím úřadu práce

B. Osoby posuzované jako mladiství

Právní předpisy platné do 30.9.1988 rozlišovaly mezi změněnou pracovní schopností mladistých a dospělých; mladistvým byly proto na základě rozhodnutí národního výboru poskytovány jiné služby než dospělým. Z tohoto rozlišení se také odvozovala platnost rozhodnutí, která byla u mladistvého občana omezena věkovou hranicí 18 let.

V zákoně č.100/1988 Sb, o sociálním zabezpečení, účinném od 1. 10.1988, a ani v současné právní úpravě už takové rozlišení není. Z toho vyplývá, že v rozhodnutích vydaných po účinnosti zákona č. 100/1988 Sb. je již třeba vycházet z textu uvedeného v rozhodnutí – pokud bylo vydáno pouze pro přípravu k povolání, pak platí po dobu této přípravy, i když osoba, které se týká, přesáhne 18 rok věku. V případě, že rozhodnutí bylo vydáno ve vztahu k výkonu zaměstnání, pak je třeba na něj pohlížet tak, jak je uvedeno u osob zdravotně znevýhodněných – viz výše Ad III.

C. Osoby posuzované příslušnou institucí jiného státu

V § 67 odst. 2 zákona o zaměstnanosti je upraveno, kdo se rozumí osobou se zdravotním postižením, aniž by se zde rozlišovalo, zda daná osoba je občanem ČR či jiného státu. Pro určení toho, zda jde o osobu se zdravotním postižením, není tedy rozhodující státní příslušnost dotčené osoby, ale rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení nebo úřadu práce, přičemž orgány sociálního zabezpečení jsou jasně vymezeny zákonem č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a úřady práce zákonem o zaměstnanosti. Proto nelze z pohledu zákona o zaměstnanosti zohledňovat posouzení zdravotního stavu jinými institucemi než orgány sociálního zabezpečení a úřady práce vymezenými v českém právním řádu. Není-li tedy osoba uznána českým orgánem sociálního zabezpečení jako osoba plně invalidní nebo částečně invalidní či úřadem práce jako osoba zdravotně znevýhodněná, nelze na ni pro účely zákona o zaměstnanosti pohlížet jako na osobu se zdravotním postižením.

Zákon o zaměstnanosti v § 3 odst. 2 stanoví, že státní příslušníci jiných členských států Evropské unie a jejich rodinní příslušníci mají stejné právní postavení v právních vztazích upravených zákonem o zaměstnanosti jako občané České republiky, není-li stanoveno jinak. Zahraničním institucím, které vykonávají obdobnou činnost jako české orgány sociálního zabezpečení nebo úřady práce, zákon o zaměstnanosti stejné právní postavení nepřiznává. Kromě toho nelze opomíjet ani skutečnost, že pro samotné posouzení stupně zdravotního postižení vyplývá přímo z právních předpisů ES (konkrétně z Nařízení Rady 1408/71/ES o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství – čl. 40), že rozhodnutí instituce členského státu o stupni zdravotního postižení není pro instituce ostatních členských států závazné, ledaže by to bylo výslovně stanoveno.

Pro prokazování statusu osoby se zdravotním postižením musí cizinci předkládat stejné doklady jako občané České republiky. Doklady o invaliditě nebo o zdravotním postižení vydané příslušnou zahraniční institucí mohou proto sloužit českému orgánu sociálního zabezpečení nebo úřadu práce pouze jako podkladové materiály pro jeho vlastní posuzování. Každá země v rámci i mimo rámec EU tak postupuje při posuzování zdravotního stavu podle svých předpisů a podle svých posudkových kategorií.