Zákon 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění

HLAVA DRUHÁ

INVALIDNÍ DŮCHOD

Strana 36 / 102

Díl první

Podmínky nároku na invalidní důchod

§ 38

Pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo

důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se

a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku

invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li

přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo

b) invalidním následkem pracovního úrazu.

§ 39

(1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého

zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

(2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,

b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,

c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

(3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou

činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s

přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím

výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti

vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních

schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě

nepříznivého zdravotního stavu.

(4) Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu

pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu,

a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost,

b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,

c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován,

d) schopnost rekvalifikace34b) pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než

dosud vykonával,

e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní

schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %,

Strana 37 / 102

f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je

pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

(5) Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní

schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí.

(6) Za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový

zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat

výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení

stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby

nebo pracovních omezení.

(7) Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení [odstavec 4 písm.

c)], jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu

spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují

vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové

činnosti.

(8) Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se určuje v celých číslech.