Kandidát na „absurditu roku“ nebo jen alibismus úředníků v neklidné době?

Motivovat své zaměstnance není dnes úplně jednoduché. Představte si, že potřebujete svým lidem dát třeba na konci roku odměnu „do ruky“. Před Vánocemi docela příjemná věc.

Pokud jste zaměstnavatelem na „chráněném trhu práce“ – tedy s víc jak polovinou zdravotně postižených osob, můžete narazit a za jistých okolností trvale přijít o podporu státu.

Tak nesmyslný může být výklad českých zákonů, pokud jej dostanou do ruky ti správní lidé.

Víme dnes nejméně o několika desítkách zaměstnavatelů tohoto typu, s nimiž z důvodu zákazu „dopustit se výplaty části mzdy v hotovosti maximálně u 20 % svých zaměstnanců“ nemusí do konce června úřad práce uzavřít „dohodu o uznání“, podmiňující pokračování jejich dotační podpory.

Přitom výkladů tohoto ustanovení zákona existuje hned několik, za rozhodující může být považováno to, co je uvedeno v pracovní smlouvě (ve smyslu zákoníku práce), výklad MPSV ČR by mohl umožnit toleranci výjimek (např. do určitého objemu takto vyplacených mezd), zaměstnanec by pro výpočet limitu 20 % mohl být započten do obou stran vzorce apod. Aktuální výklad Úřadu práce považuje i výplatu 500 Kč v jediném z posledních 12 měsíců roku (tedy méně než 1 % jeho mzdy) za porušení této podmínky a dotyčného zaměstnance započte do limitu 20 %.

Podstatné je, že účelem zákona platného už od roku 2012 bylo zabránit spekulacím v podobě „praní“ vyplacených mezd právě s využitím výplat v hotovosti. I laikovi je jasné, že výjimečná a jednorázová záloha nebo mimořádná odměna v řádech stovek nebo tisíců korun v průběhu 12 měsíců nic takového neumožní. Naopak, pokud někdo má úmysl podvádět, najde si vždy cestu, pokud na ni navíc přistoupí jako spolupachatelé i jeho zdravotně postižení zaměstnanci.