Názor
Pan ministr je přesvědčen, že se nám daří dobře, protože loni vzrostl počet zaměstnaných OZP a také počet jejich státem podporovaných zaměstnavatelů, kteří ani náhodou nejsou ničím chráněni. A to přesto, že nyní dramaticky rostou jejich provozní náklady, nejen ty vnější – ceny energií, pohonných hmot a surovin, ale i ty vynucené vlivem opakovaného administrativního zvýšení minimální mzdy lidem, kteří si na ni objektivně nemohou vydělat. Pan ministr asi stále ještě nepochopil, že podnik, jehož nejméně 35 % zdrojů financování tvoří kompenzační příspěvky státu, a jemuž rostou náklady oproti roku 2020 o 20 %, nemůže na rozdíl od běžného podnikatele snížit neproduktivní náklady a propustit nejméně výkonné zaměstnance, případně jejich asistenty. Nemůže úměrně zvýšit ceny své produkce ani přijmout klasické krizové řízení. Protože první obětí tohoto kroku by se stali ti nejpotřebnější – lidé s nízkým pracovním potenciálem, pro které je takový podnik „posledním útočištěm“ před nezaměstnaností a pádem do sociální sítě.
Řečeno tvrdě a bez obalu: Pokud zaměstnavatel přijme rozhodnutí o propouštění nejslabších zaměstnanců, přestane v tom okamžiku být specifickým zaměstnavatelem na „chráněném“ trhu práce. V takovém případě však ztratí jednorázově nejen 35 % svých příjmů z dotací, ale také část svých obchodních výnosů, zvýší své osobní náklady o odstupné, což při nynější plošné inflaci znamená jeho zánik, tedy i zánik i zbývajících pracovních míst výkonnějších (i nepostižených) zaměstnanců.
Jen malý počet z dnes existujících cca 3500 firem (většinou malých – do 25 zaměstnanců) dokáže takovou „transformaci“ ustát. V žádném případě se to netýká sociálněji orientovaných zaměstnavatelů, kteří se pohybují na rozhraní zaměstnání za mzdu a sociálně pracovní terapie.
Postoji pana ministra lze rozumět jen jedním způsobem: cílem není nic jiného, než tímto (eufemisticky řečeno) pokryteckým chováním omezit počet zaměstnavatelů tohoto typu a snížit tak „přirozeně“ výdaje na příspěvky dle § 78a. Lhostejno, kolik to následně vygeneruje sociálních výdajů na důstojný život lidí s postižením bez práce (i ministerstvo připouští, že takové výdaje jsou téměř dvojnásobné oproti příspěvku).
Každý podnikatel ví, že letní měsíce znamenají vyšší náklady (dovolené) a nižší tržby. Pokud situace v příštích měsících donutí zaměstnavatele OZP začít propouštět OZP, nebudou to jednotlivci. A bude pozdě na jakékoliv politické rozhodnutí. Takový specificky přizpůsobený podnik se buduje mnoho let, pokud se jeho personální a obchodní vztahy naruší, není už cesty zpět.
Ferda Sirka
Chráněná dílna Sisyfos s.r.o.
Děkuji za názor, budu souhlasně reagovat. V dnešní době se řeší problémy až nastanou a v tomto duchu vystupuje i MPSV. Nikdo neposlouchá, že kroky, které budeme muset dělat, abychom udrželi chod firmy, budou ve většině případů nevratné a negativní dopad budou mít hlavně na naše zaměstnance. MH
Naprosto souhlasím. Zaměstnáváme 100 % těžce zdravotně postižených a mentálně postižených (20 osob). Ceny za zakázky nemůžeme zvednout o tolik, o kolik se zvedají všechny náklady. To bychom již nesehnali práci vůbec. Nevím, jak dlouho to za takovéhle “podpory” MPSV ustojíme. Zdravím, Jana Hekšová
Naprosto souhlasím s oběma reakcemi.
Dobrý den,
Pokud chceme z chráněných dílen dostat co nejvyšší výkon za co nejnižší finanční podporu (včetně omezení, které by mohly nastat), tak by to byl historický krok ke srovnání se zaměstnavaním osob bez hendikepu. Takže by ve své podstatě tyto příspěvky mohly čerpat všichni, protože chraneny trh by zanikl.
Část ozp by to zvládla i v takovéto “nové” firmě.
Zbytek by přešel na up, do sociálně terapeutických dílen nebo by zůstali sedět v domovech, kde by jim ostatní speciální pracovníci vytvářeli program.
Všechny výše zmíněné varianty jsou daleko nákladnější, to umí spočítat i prvňák! Tady se musí myslet koncepčně a s dlouhodobou udržitelnosti. Pokud je tedy zájem dávat práci lidem se sníženým pracovním výkonem!
S pozdravem Michal Kučera
Dobrý den.
Připojuji se k řečenému s poznámkou, že tato špatná situace a nedostatečný zájem ze strany MPSV a vlády vůbec je dlouhodobý a především už vychází od předchozí vládní garnitury, která jen populisticky hasila, co už bylo neúnosné. A to většinou jen řečmi a ne činy. Současný stav je jen vyhrocením všech neřešených předchozích problémů. Zřejmě se musíme neustále připomínat a nenechat se odradit. Je nepochopitelné, že tak jednoduchá a očividná skutečnost, jako je to, že příspěvek pro OZP je tím nejlevnějším řešením pro státní rozpočet, nechce být přijata jako jasná věc. Jak bylo výše řečeno, to by si spočetl i školák. Největší podporu radou i ohledně finančních možností úvěru apod. vidím u pracovníků SČMVD, kteří jsou nám v těžkých chvílích velkou oporou.
Děkuji a přeji nám všem, abychom vydrželi
Ing. Tomaštíková Štěpánka, Důbrava CHVD Valašské Klobouky