Poděkování, trochu osobní

Dílem osudu jsem stál u zrodu AZZP ČR. Měl jsem možnost a čest spolupracovat s několika generacemi aktivních členů, kteří se zasloužili svým přístupem i příkladem o vybudování současné pozice asociace.

Na posledním sněmu v květnu tohoto roku ukončili členství ve Výkonné radě a v Kontrolní komisi tři osobnosti. Jejich důvody jsou různé, ale jedno mají společné. Věnovali spoustu času a energie společným zájmům, dobrovolně a nezištně.

Martina Weigelová – nejen jako jednatelka firmy s unikátním řemeslným programem, vystavené v posledních letech sílícím tržním tlakům. Aktivně se zapojovala do spolupráce, přestože opakovaně řeší nejen manažerské problémy, ale i osobní péči o postiženého potomka. Obrazně smekám a obdivuji její přístup.

Milan Antoš – člověk s mimořádnými životními zkušenostmi, u něhož oceňuji jeho nadhled  a přehled s přesahem do sociálních služeb a neziskového sektoru. Málokdo si uvědomuje, jak těžké je udržet si z pohledu problémů a situace vlastní firmy objektivní postoj k zájmům stále rozmanitější členské základny asociace. Osobně jsem přesvědčen, že jeho, ač nenápadný, ale velmi pragmatický přístup byl pro práci asociace neocenitelný .

Helena „Lenka“ Plachá – nepřehlédnutelná osobnost, předsedkyně kontrolní komise, která pracovala ze tří jmenovaných nejdéle v orgánech asociace. Naše intenzivní spolupráce po více jak dvacet let přinesla do společných aktivit mnoho nápadů, projektů, vycházejících z jejích zkušeností a orientace ve světě „velké“ politiky. Tolik času společným akcím, zájmům a diskusím nevěnoval snad nikdo z bývalých i současných funkcionářů. Připomeňme jen vznik ocenění AZZP významným osobnostem, petice veřejné intervence politiků, semináře a konference, ples asociace. A to vše přes občasné zdravotní problémy, které už jaksi patří k našemu věku.

Všem třem patří k poděkování, které osobně přednesl na sněmu předseda Josef Šulc, i obrovský dík celého pelotonu zaměstnavatelů OZP, a to nejen samotných členů naší asociace.

Karel Rychtář