Ze života firmy na CHTP … aneb, jak to vidí šéf
Šéf: „Dobré ráno vespolek, jaký jste měli všichni víkend? Bylo krásné počasí, tak jste si určitě to sluníčko hezky užili.“
Z1: „Dobré ráno šéfe, ani se neptejte. Bylo to zase strašný. Nic mě nebavilo. Jen televize a tam nic nedávali.“
Š: „To nevadí, i to je někdy potřeba.“
Z1: „Ale v té televizi nic dobrého nedávali. Nuda byla.“
Š: „Nic se neděje Olinko, však i koukání do blba někdy mozek potřebuje.“
Z1: „Prosím, potřebuji si vzít zítra dovolenou, není mi nějak psychicky dobře.“
Š: „OK, budou ale prosím dnes odbavené všechny zásilky?“
Z1: „No, víte… potřebuju si ještě dnes odskočit k doktorovi, pro změnu léků, tak doufám, že tady někdo bude až přijede svoz. Nebo to mám přeložit na zítra? Vy tady šéfe ale přece určitě budete, ne?
Š: „A proč sis neskočila pro nové léky ráno, když je na poledne objednaný PPL?“
Z1“ „Hmmm, nevím, já si to odpoledne spojím s vycházkou s kamarádkou.“
Šéf otočí hlavu, aby nebylo vidět, co si myslí a pak otočí i oči v sloup a jen si v duchu řekne, uff. No, ona má na tu hlavu invalidku, nemůžu chtít logické myšlení ohledně práce.
Š: „A co vy ostatní?“
Z2: „Šéfe, ta změna počasí, mě bolí dneska strašně ruce, já moc nemůžu pracovat.“
Š: „Dobré ranko Hanko, no to mě mrzí, ale potřebuji, abyste dneska zpracovala podklady pro účetní, ta přijde dnes ve dvě odpoledne.“
Z2: „No, tak to nevím, mě ty ruce dnes opravdu bolí, to já ani nemůžu moc klepat do počítače. Dívejte, mám návleky, a i jsem si mazala už dvakrát masti na klouby a brala si znovu léky od bolesti. To vám říkám, já to dneska fakt nezvládnu. Jo a potřebuju tu novou ortopedickou myš, protože tahle je moc citlivá a blbne.“
Š: „Dobře Hanko, pracujte, jak to půjde, já teď mám online mítink se zákazníkem, pak se na to spolu podíváme a domluvte se s asistentem, ať vám je k ruce.“
Z2: „No jo, ale on teď pomáhá holkám vedle.“
Š: „OK, pracujte, jak nejlíp umíte, za hodinku vám asistent pomůže vytahat šanony s podklady…“
Šéf odmyká svoji kancelář a v duchu se mu honí hlavou, to zas je den. No jo, revmatoidní artritida je svinstvo, chudák holka. No musím popřemýšlet o přerozdělení činnosti a pomoci pro tuhle holku. Je loajální, spolehlivá, jen její výkon je jak na houpačce, když má ataku bolestí, tak výkon klesne, na kdo ví, zda 20 %. No, práce s OZP a tohle je na denním pořádku, jako by to jiné dny bylo jinak.
Z2: „Jo a šéfe a volal Petr, že ho bolí hlava a bere si sick day. A přišla teď neschopenka, Aďuš se hejbly záda, tak ji nechal doktor na neschopence a zůstává doma minimálně na 14 dní. Martin prý ještě v pátek byl na kontrole, a ještě zůstává taky doma, že jeho psychický stav vyžaduje ještě aspoň týden úlevu.“
Zvonek u vchodu.
Šéf ještě v bundě, jen odkládá tašku s počítačem na stůl. Otáčí se.
Š: „Hanko seďte, jste bolavá, otevřu.“
U vchodových dveří do kanceláře dva neznámí lidé „K+K“.
Š: „Dobrý den, co pro vás můžu udělat?“
K+K: „Dobrý den, my jdeme z úřadu práce.“
Š: „Aha, ale nezlobte se, my v současnosti nenabízíme žádná volná místa.“
K+K: „Nás ale posílá paní vedoucí!“
Š: „Neznám paní vedoucí. Ale opravdu, nezlobte se, nemáme volná pracovní místa a na shledanou, mám za minutu jednání.“
Zavírá dveře. Zvonek znovu. Otevírá dveře a hned vysype:
Š: „Vy asi potřebujete razítko pro pracák, co? Hani, dejte prosím tady dámám razítko, ať mají potvrzení, že se byli ptát na práci.“
Dáma se hrabe v tašce a vytahuje lejstro.
K+K: „My tady jsme ale na kontrolu.“
Š: „Na jakou kontrolu? No počkejte, nemám na vás teď čas, nebyli jste nahlášení, mám teď důležitý call se zákazníkem.“
K+K. „Co že máte?“
Š: „Call, online mítink se zákazníkem, jednání o zakázce na další období. Musíte počkat, tohle je důležité. Haničko, poproste holky ať vám pomůžou a obslužte dámy, udělejte jim kávu a vy prosím počkejte, musím na call se zákazníkem, je to důležité. Musím se už připojit. Vy jste nebyly nahlášené, tak prosím počkejte.“
K+K: „My se ale nemusíme hlásit, tohle je přepadová kontrola, tak my teda si zatím zkontrolujeme vaše všechny zaměstnance a předložte nám aktuální docházku.“
Š: Uff, nádech, výdech… „Dobře, dejte mi 5 minut, zkusím jednání přeložit.“
V duchu si říká, do prkenný ohrady, co dnes ještě přijde. A jen škvírou mezi dveřmi kouká, jak se asistentka ze stresu z kontrolního orgánu začíná klepat, protože nezvládá jakékoliv stresové situace. Jak se začíná šířit po kanceláři šuškanda… je tu kontrola, co asi budou chtít.
Volá zákazníkovi, ruší mítink s pěti lidmi od zákazníka a v hlavě se mu honí myšlenky, kolik lidí dnes vlastně je nemocných, kolik lidí má sick day. Kdo je na dopolední, kdo jde na odpolední…
Š: „Dámy, uff, přeložil jsem mítink, tak jsem tady pro vás, co vše potřebujete?“
K+K: „Všechno! Prvně si tady ode všech vyžádáme občanské průkazy. A potřebujeme, aby nám všichni vyplnili tady tyto dokumenty o tom, jakým způsobem jim je vyplácena mzda. Začneme v kancelářích, pak půjdeme do výroby. Prosím, předložte nám občanky.“
Do toho zahuláká kolega přes půl kanclu: „Já vám nic neukážu, vy nejste policajti a všude říkají, že občanku nesmím nikomu ukázat. Neukážu vám nic!“
Dámy z kontroly lapají po dechu. Je na nich vidět, že moc praxe nemají a rozhodně nemají praxi v práci s lidmi s postižením. A už vůbec nemají žádnou životní zkušenost s lidmi s mentálním postižením a natož s lidmi, kteří mají opatrovníka a nesmí nikde nic podepisovat. Pro dámy naprosto nová zkušenost.
Šéf si pomyslí, no to nám to začíná… S laskavostí a klidem „pokerového hráče“ se snaží být dámám z kontroly po ruce.
K+K: „Předložte nám sešit s docházkou! Předložte nám, kdo je na pracovišti, kdo není…“
Š: „Nemáme SEŠIT s docházkou. Nemáme nikde v zákoně stanovené, že musíme mít sešit s docházkou, vše evidujeme elektronicky a toto má na starosti kolega, který se bohužel psychicky minulý týden zhroutil a má neschopenku. Data vám samozřejmě dodáme, ale já nyní nemám přístup do systému, když počkáte do odpoledne, tak to přijde paní účetní, vystřídá asistentku a šáhne do dat a vyexportuje vám to, nicméně data o dnešních neschopenkách musíme nejprve do docházkového systému navkládat.“
A tak se v tomto duchu nese celé dopoledne.
Šéfovi jen vstávají vlasy na hlavě z toho, proč tyto dámy chtějí všechny doklady, které v minulém kvartále byly na úřad práce dokládány se žádostí o příspěvek. Proč to chtějí znovu? Proč takto mrhají drahocenným časem na obou stranách? Uvědomuje si někdo, kolik to stojí peněz? Jejich dvakrát 4 hodiny u nás, moje 4 hodiny ztracené, zpomalený výkon, protože polovina lidí je vykolejená z toho, že se „něco“ děje. Přemýšlí, kolik času ho to bude ještě stát, než znovu asistentka a účetní vytahají všechny potřebné dokumenty a on je bude muset znovu zkontrolovat a zkompletovat? Odhad 20 hodin na naší straně?
Po 4 hodinách osobní kontrola a hrabání se ve všem možném končí. A začne ještě kontrola všech dokumentů.
Š: „Dámy, mějte se pěkně, nemáte to jednoduché chodit a kontrolovat všechno, ano, dodáme, co potřebujete, jak vidíte, všechno je v pořádku. Snažíme se udržet lidi, kteří neměli štěstí a jejich zdravotní stav není dobrý, v činnosti. Na shledanou.“
K+K: „Ano, vypadá to, že vše je v pořádku, ale musíme prostudovat všechny dokumenty, doposílejte nám vše co nejdříve. Na shledanou.“
4,5 hodiny, a ještě jsem nic neudělal. A teď tady budu s účetní a asistentkou sedět nad podklady pro kontrolu. Jasně, něco mi nachystají, ale jelikož jde o holky s postižením, musím to zkontrolovat, protože vím, že vždy se tam nějaká chybka vyskytne.
Š: „Hani, prosím pojďte za mnou, ať se domluvíme, co je třeba udělat.“
Z3: „Šéfe, ale Hanka už šla domů, už je půl druhé, ona přece chodí od osmi do dvanácti.“
Š. „Ach jo, no tak to uděláme zítra… A jak to dnes vypadalo, podařilo se vám, Mirko, vše, co bylo potřeba udělat?“
Z3: „No, moc jsme toho neudělali, jsme se vůbec nemohli soustředit. Výroba dopolední směny taky nesplnila plán. A ten svoz PPL nepřijel. Já už ale za deset minut odcházím. Tak teď už vám nic nepomůžu.“
Š: „OK Mirko, děkuji, hezký zbytek dne.“
A v hlavě jen jedou myšlenky: Tak, call neproběhl, zakázka, co měla být dnes odsouhlasená, není… A hlavu mám jak pátrací balon. Olinka si někde vyzvedává léky a trajdá po procházce, Hanka si asi maže ruce proti bolesti a určitě řeší vnitřní stres ze dneška, na zdraví jí to rozhodně nepřidá. S velkou pravděpodobností do týdne odpadne na přetížení. Však to u ní je vždycky tak. Sebemenší nestandartní psychická zátěž ji vždy rozhodí a sesype se s virózou, či jinou nemocí. Mirka jde domů, asistent neví, kde mu hlava stojí a výroba v propadu, a na mailu mám asi 80 nevyřízených věcí…
Den jak vymalovaný.
(jména jsou zaměněna)
Click here to add your own text
Ano, tak nějak to vypadá asi u většiny zaměstnavatelů na chráněném trhu práce, až se divím, že to ještě někdo dělá.
Je to zcela přesné, tak nějak probíhá každý den v naší dílně