Příběh s LPS…

Co to vlastně je LPS a co je úkolem a cílem LPS? Tak zkusme zadat do Google vyhledávače zkratku LPS… Tak a na prvním místě vyběhne, že LPS je Littlest Pet Shop, nebo se pod zkratkou skrývají Letecké práce a služby. 😊

Teď vážně, pojďme se zamyslet nad tím, jaké má dopady činnost LPS na zaměstnance a na zaměstnavatele a v konečném důsledku na zpětný příjem do státní kasičky.

Citace definice úkolu LPS:

Úkolem lékařské posudkové služby OSSZ/PSSZ/MSSZ je zajistit plynulé vyřizování posudkových agend v pojistných i nepojistných systémech. Pro tyto účely, ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, OSSZ posuzují:

• invaliditu a změnu stupně invalidity,
• dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dítěte a jeho neschopnost vykonávat z důvodu tohoto zdravotního stavu výdělečnou činnost,
• zda jde o osobu zdravotně znevýhodněnou,
• schopnost pohyblivosti a orientace pro účely řízení o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením a zda jde pro účely příspěvku na zvláštní pomůcku o osobu s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí nebo s těžkým sluchovým postižením nebo s těžkým zrakovým postižením anebo s těžkou nebo hlubokou mentální retardací a zdravotní stav nevylučuje poskytnutí příspěvku na zvláštní pomůcku,
• stupeň závislosti fyzické osoby pro účely příspěvku na péči

Tyto úkoly může plnit pouze lékař.

Posouzení zdravotního stavu pro jednotlivé systémy je rozdílné, posudková kritéria jsou stanovena právními předpisy. Zdravotní postižení, které splňuje zdravotní podmínku pro přiznání jedné dávky, nemusí odpovídat přiznání dávky jiné. Výsledkem posouzení zdravotního je posudek, který vychází z odborných nálezů klinických lékařů a je podkladem pro rozhodnutí buď ČSSZ, nebo Krajské pobočky Úřadu práce ČR.

Posudkové lékařství je specializovaný atestační obor. Posuzovat zdravotní stav pro účely provádění sociálního zabezpečení mohou jen kvalifikovaní odborníci v daném oboru, kteří splňuji kvalifikační předpoklady stanovené zákonem 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání a vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 185/2009 Sb., v platném znění. Všichni lékaři jsou v rámci celé šíře medicínských oborů každoročně vzděláváni v rámci systému celoživotního vzdělávání.

Setkáváme se však velmi často s případy našich zaměstnanců, kdy jim přijdou velmi zvláštní posudky ze strany LPS. Ty vedou k odebrání či snížení stupně invalidního důchodu (dále jen ID), případně neuznání ID.

Pojďme pomalinku a postupně pojmenovávat kostlivce ve skříni LPS…

Případ paní J.

“Je vám cca 30 let, lítáte od dětí do práce, z práce na nákup, z nákupu k dětem a znova stále dokola. Začnou vás bolet klouby, svaly… Říkáte si, no jo, neodpočívám, mám toho hodně, vezmu si růžovou tabletku, to bude dobré… Ale ejhle, ono to dobré není, není to dobré ani za týden, ani za dva týdny ani za měsíc, ani za půl roku… Začnete chodit od doktora k doktorovi. Jaká vyšetření lékař udělal vlastně ani nevíte, jen se cpete antibiotiky, jedny přes druhé. Bolesti se zhoršují, že občas ani chodit nemůžete. Lékař jen oznámí, že v krvi nic nevidí. Ale žádná další vyšetření neudělá. Občas klouby tak bolí, že ani nemůžete sešlápnout plyn či brzdu v autě. Tak přestanete řídit auto, jezdíte MHD. Jenže… Najednou se podíváte na kalendář a zjistíte, že vám je 35 a v tramvaji nepustíte devadesátiletou paní sednout, protože to prostě nedáte, abyste ustáli, když tramvaj zabrzdí. 5 let života v bolestech a cpaní do sebe všemožných pilulí, aby se aspoň trochu bolest zmírnila. Obvodní lékař krčí rameny.

Vyměníte obvodního lékaře, začnete zase chodit další kolečko od lékaře k lékaři, jste už tzv. na „prášky“, protože všude se na vás dívají, že si vymýšlíte. Oči pro pláč, musíte změnit práci, protože v původní nezvládáte kvůli bolestem tempo. Samozřejmě jdete na méně placenou práci, ale tam, kde se snížený výkon trošku dá „obkecat“.

Je vám skoro čtyřicet, najednou zjistíte že máte sníženou funkci štítné žlázy a notně zvýšený krevní tlak. No bodejď, kdo by neměl, když vaše tělo je v neustálém stresu z bolesti, která je neúnosná, že ani spát nemůžete. Začnete brát lék na štítnou žlázu, léky na vysoký tlak, klouby bolí, svaly bolí, tělo je v tenzi a lékaři nevědí. A ani s léky, které berete, se stav bolesti nezměnil.

Je vám pět a čtyřicet a změnili jste opakovaně i odborné lékaře a ejhle. Na alergologii a imunologii máte štěstí. Narazíte na lékaře, který začne myslet v souvislostech a konečně vám udělá ty správné testy. A máme tady diagnozu: systémové onemocnění pojiva. Pošle vás tedy na revmatologii, kde stanoví další diagnozu: revmatoidní artritida seropozitivní. Bolesti jsou úporné, nejen nohou, ale i rukou, beder… Podáte si žádost o ID. Přidělí vám první stupeň invalidity. Výše invalidního důchodu je stanovena výpočtem z vašeho příjmu. A je tedy na zvážení, že pokud vám váš zdravotní stav neumožní pracovat v plném výkonu a musíte vzít podřadnější práci a v té podřadnější pozici pracujete cca 15 let, tak se invalidní důchod vypočítává samozřejmě i z této doby a těchto příjmů. Ale, kdo vezme v potaz, že to bylo kvůli tomu, že lékaři nebyli schopni udělat ta správná vyšetření, aby byla stanovena diagnoza?

Revmatolog nasadí léčbu. Ta ale nezabírá, nasadí jinou. Stav se nezlepšuje, naopak dochází k občasným ztrátám rovnováhy, svaly neposlouchají… Bolesti se zhoršují. Je vám padesát, jednoho z lékařů napadne zjistit hladinu kyseliny močové. A ejhle, vysoká hladina.

V průběhu let vám tedy ten stejný lékař změní diagnozu revmatoidní artritida seropozitivní na revmatoidní artritida seronegativní. Následně vyhodnotí, že se jedná o diagnózu DNA. Váš fyzický stav se prokazatelně zhoršuje. V práci jste nucena požádat o zkrácení úvazku, protože nevydrží už ani sedět a ťukat do klávesnice. Potíže přetrvávají, vy se nechcete vzdát, tak hledáte ještě odbornější vyšetření. A to přímo v revmatologickém ústavu v Praze. Tam vám vyloučí revmatoidní artritidu a stanoví fibromyalgii 18/18. A napíšou to na papír! Podotýkám, že reálný fyzický stav se za ty roky změnil, ale k výrazně horšímu. To, že pracujete pouze na zkrácený úvazek, auto řídit nemůžete, v práci ani návštěvě nejste schopni udělat kafe a donést ho do zasedačky, o přenášení šanonů ani nemluvě.

Máte další zhoršení stavu, přidává se astma, máte dle RTG i artrózu třetího stupně, chodíte o berlích…

A ejhle. Přijde žádost o přešetření zdravotního stavu ze strany LPS. Velmi rychle po přehodnocení diagnozy v revmaťáku v Praze.

Tak si říkáte, no konečně. Je mi fakt zle, chodit skoro nemůžu, pracovat pomalu už nezvládám ani na zkrácený úvazek. Fyzická bolest je neúnosná. Cpete se všemi možnými preparáty a stejně to nepomáhá. Obvodní lékařka sdělí, že věří, že to bude třetí stupeň invalidity.

Přijde z LPS posudek. ID prvního stupně ODEBRÁN!!! Odborný lékař dle papíru z revmaťáku, kde bylo napsáno, že se nejedná o revmatoidní artritidu, ale o fibromyalgii stanovil, že došlo k uzdravení a ID prvního stupně odebral!!!

Musím říci, že mi to úplně podseklo kořínek a došlo k totálnímu zhroucení. Ten pocit, kdy vám je fakt fyzicky tak zle, že jedete sotva na čtvrt plynu, máte ID 1. st. a váš obvodní lékař řekne, že fyzický stav odpovídá spíše třetímu stupni než druhému a vám domů přijde z LPS papír s tím, že jste se zázrakem uzdravili??? Strašné. Zhroutila jsem se.

Moje obvodní lékařka mi doporučila ať se neodvolávám, ale podám si v zápětí novou žádost. To jsem udělala a s těmi stejnými „lejstry“ mi byl přiznán ID 1. stupně.

Byla jsem opravdu v šoku, přestala jsem věřit lékařům, systému, sobě… všemu.

Dostala jsem se do stavu bezradnosti, neschopnosti cokoliv dělat… Musela jsem začít chodit na psychiatrii a brát antidepresiva. Před třemi lety mi diagnostikovali chronickou axonální sensitivně motorickou polyneuropatii. Následně potom karcinom prsu. Ať mi nikdo neříká, že na tom všem nemá podíl psychický stav a to, že vám nikdo nevěří, že máte bolesti. A nakonec to i odklepne lékař LPS, který od stolu, aniž by vás viděl napíše, že vaše postižení není tak vážné, aby měl člověk nárok na ID.

Díky všem následným potížím, které se spustily po odebrání ID jsem se za ty 3 roky dopracovala k ID třetího stupně.”

Teď se prosím zamysleme nad tím, jak LPS funguje.

Jsou možná některé diagnózy, které se dají vyléčit. Ale přečetl si na LPS vůbec někdo při přeposouzení ID zprávu od mé obvodní lékařky? Která jasně definovala můj velmi zhoršený zdravotní stav v průběhu let od prvotního přiznání 1. st. ID?

Jak je možné, že LPS odebere ID jen tak od stolu, nevidí člověka, nečte zprávu od obvoďačky a jen prachsprostě někdo rozhodne, že vás hodnotí na 30 %? A tečka. Nikdo není zodpovědný za zpackaný posudek.

Zkusme se zamyslet nad principem fungování LPS teoretickým příkladem.

Jsou dvojčata, které mají stejná vrozená postižení, mají stejného obvodního lékař, stejné odborní lékaři, mají stejné diagnózy. Tedy pro žádost o ID jde téměř identická zpráva od odborného i obvodního lékaře. Nastává ale problém. Každé z dvojčat má jiné trvalé bydliště. Tedy jsme u „jádra pudla“, každou žádost o ID posuzuje jiný lékař LPS.

Výsledek?

Je to tak, máme zde dva různé posudky a stejně tak i dvě odlišné úrovně přiznaných ID. Jeden z lékařů stanovil 60 % postižení 2. st., druhý lékař to stanovil v úrovni 30 %. Tedy jedno z dvojčat má stanoven 2. st., druhé z dvojčat nemá přiznanou žádnou invaliditu. Se stejným postižením. Jak vidno, jde o velmi individuální hodnocení ze strany posudkového lékaře.

Je tedy k zamyšlení, jakým způsobem práce LPS pracuje.

Ano, i lékař LPS je člověk a může se splést nebo nemusí mít zrovna „svůj“ den. Ale proč neexistuje možnost podat námitku k posudku a požádat o znovu přehodnocení?

Proč ale závisí výše přiznaného ID na aktuálním nastavení lidí, kteří na LPS zpracovávají podklady? Čte dané lékařské zprávy opravdu odborník nebo se jedná o lékaře s přesahem na všechny obory, který ale nemusí být úplně odborně zdatný při stanovení posudku v konkrétních diagnozách? Proč se nevyužije doporučení odborných lékařů, kteří pacienta vidí a znají? A proč se stanovuje posudek jen a jen dle písmenek napsaných na papíru? Proč lékaři LPS ani nedbají na případné doporučení k přiznání ID ze strany odborného lékaře? Zde by bylo možno doložit mnoho příkladů z reálné praxe.

Je nutno si uvědomit, že i každý z odborných lékařů má jiný způsob komunikace a jinak píše odborné zprávy. Máme lékaře pisálky a jsou lékaři, kteří jednají věcně a rychle a nebaví je psát dlouhosáhlé litánie. Měl by být jednoznačně dán důraz na doporučení od odborných lékařů, případně obvodního lékaře.

A zamysleme se na tím, jaký dopad měla tato dvě rozhodnutí? ID žádný vs. ID 2. st. (víc než 10-15 tis. měsíčně)? A o psychickém stavu, které toto rozhodnutí způsobí ani nemluvě.

Je potřebné, aby urychleně proběhla změna v oblasti LPS. Měl by být více zohledněn posudek odborných lékařů, obvodních, ale třeba i bráno v potaz laické posouzení ze strany zaměstnavatele.

Nelze přece odebrat ID nemocnému člověku jen proto, že například pracuje a snaží se být alespoň trochu přínosem. Je třeba si uvědomit, že práce je ve většinou pro takového člověka určitou mírou psychoterapie a také to, že s postižením člověk nemůže vykonávat práci v plném výkonu. Vezměme si například psychické diagnózy. Na člověku není nic vidět. Nic ho nebolí. Byl zvyklý pracovat v obrovském pracovním nasazení, najednou mozek začne stávkovat. Člověk najednou jede ve čtvrtinovém tempu a s tím i poměrně klesne jeho příjem. Je tedy logické, že má přiznaný ID a pobírá invalidní důchod, který částečně dorovnává snížený pracovní výkon. Stejně tak to ale přece je s jinými onemocněními…

Mysleme v souvislostech.