Témata novely zákona o zaměstnanosti

Podklad pro týmovou diskuzi ze dne 17.1.2013.

2.1 Sdílené zprostředkování

Současný stav

S účinností od 1. ledna 2012 bylo do zákona o zaměstnanosti zavedeno ustanovením § 119a nové opatření aktivní politiky zaměstnanosti – sdílené zprostředkování zaměstnání, ve kterém se předpokládá spolupráce soukromých agentur práce a Úřadu práce ČR při zprostředkování zaměstnání uchazečům o zaměstnání evidovaných na Úřadu práce ČR.

Vzhledem k právní úpravě zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách), však nebylo možné připravit návrh zadávacích podmínek veřejné zakázky na zajištění agentur práce pro sdílené zprostředkování zaměstnání, neboť povinnou součástí této zadávací dokumentace je uvedení způsobu zpracování nabídkové ceny. Nabídkovou cenu však nebylo možné hodnotit, neboť samotná cena bez jakéhokoli rozpětí je uvedena přímo v zákoně o zaměstnanosti, přičemž jiná hodnotící kritéria by samostatně dostatečně nezaručovala transparentnost výběrového řízení k zajištění agentur práce pro sdílené zprostředkování zaměstnání. Proto nemohlo být sdílené zprostředkování dosud realizováno.

O sdíleném zprostředkování zaměstnání uzavírá Úřad práce s agenturou práce písemnou dohodu, na jejímž základě může agentuře práce poskytnout příspěvek

a) na sdílené zprostředkování zaměstnání ve výši 5 000 Kč na každého uchazeče, o zaměstnání, kterému bude agentura práce zprostředkovávat zaměstnání,

b) za umístění uchazeče o zaměstnání do pracovního poměru na dobu neurčitou
ve výši 1 250 Kč a

c) za setrvání umístěného uchazeče o zaměstnání v pracovním poměru na dobu neurčitou po dobu nejméně 6 měsíců ve výši 500 Kč.

Navrhované řešení

Navrhuje se úprava příspěvků poskytovaných agenturám práce, přičemž nově by příspěvek za zprostředkování zaměstnání činil nejvýše 500 Kč. Tato částka představuje administrativní náklady, které agentuře práce vzniknou při provádění vlastního zprostředkování zaměstnání. Zároveň se zvyšuje příspěvek poskytovaný agentuře práce za umístění uchazeče o zaměstnání do pracovního poměru na dobu neurčitou na částku nejvýše 6 250 Kč. Příspěvek pod bodem c) se zrušuje. Nově přijatá úprava by bylo z hlediska zákona o veřejných zakázkách vyhovující.

2.2 Prokazování bezdlužnosti zaměstnavateli

Současný stav

Zákon o zaměstnanosti vyžaduje od všech zaměstnavatelů, kteří žádají Úřad práce ČR o některý z příspěvků v rámci aktivní politiky zaměstnanosti nebo o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, doložení skutečnosti, že nemají v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky vedené finančním nebo celním úřadem, nemají nedoplatek na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění nebo na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, s výjimkou případů, kdy bylo povoleno splácení ve splátkách a nejsou v prodlení se splácením splátek nebo povoleno posečkání daně.

Navrhované řešení

Navrhuje se, aby potvrzení o bezdlužnosti žadatele o některý z příspěvků na aktivní politiku zaměstnanosti zajišťoval prvotně Úřad práce ČR sám. Pouze v případě, že žadatel nedá Úřadu práce ČR ke zjištění potřebných údajů souhlas a nezprostí za tímto účelem příslušný finanční nebo celní úřad, příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení a příslušnou zdravotní pojišťovnu, mlčenlivosti vůči Úřadu práce, bude mít povinnost potvrzení o tzv. bezdlužnosti doložit sám, přičemž nebudou moci být starší než 30 dnů přede dnem podání žádosti o příspěvek.

2.3 Status osoby zdravotně znevýhodněné

Současný stav

Podle bodu 5 přechodných ustanovení zákona č. 367/2011 Sb., kterým se mění zákon o zaměstnanosti a další související zákony, rozhodnutí o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou, vydaná do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí po dobu, na kterou byla vydána, nejdéle však do 1. ledna 2015. Po dobu platnosti těchto rozhodnutí jsou osoby zdravotně znevýhodněné považovány pro účely zaměstnanosti za osoby se zdravotním postižením podle § 67 odst. 2 písm. b) zákona o zaměstnanosti ve znění účinném od 1. ledna 2012.

Navrhované řešení (návrh pochází od zástupců zaměstnavatelů OZP)

Umožnit, aby osoby zdravotně znevýhodněné, které pozbydou tento status po účinnosti této novely, byly nejdéle do 1. 1. 2015 považovány pro účely zákona
o zaměstnanosti za osoby zdravotně znevýhodněné.

Toto řešení vyžaduje novelizaci přechodného ustanovení (Článek 55 odst. 5 Legislativních pravidel vlády byl „změkčen“ vložením slova „zpravidla“, tudíž již striktně novelizaci přechodného ustanovení zákona nevylučuje.)

Chybí tu alespoň náznak nebo návrh postupu, co bude potom!!! Každý měsíc „nenávratně propadá“ několik set OZZ do propasti, nelze novelu připravovat mnoho měsíců!!!

2.4 Plnění povinného podílu odebíráním výrobků nebo služeb nebo zadáváním zakázek (návrh pochází od zástupců zaměstnavatelů OZP)

Současný stav

Podle ustanovení § 81 odst. 2 písm. b) zákona o zaměstnanosti lze povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením plnit i odebíráním výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, nebo zadáváním zakázek těmto zaměstnavatelům nebo odebíráním výrobků nebo služeb od osob se zdravotním postižením, které jsou osobami samostatně výdělečně činnými a nezaměstnávají žádné zaměstnance, nebo zadáváním zakázek těmto osobám.

Navrhované řešení

Upravit znění § 81 odst. 2 písm. b) zákona o zaměstnanosti tak, aby bylo nezpochybnitelné, že se jedná o výrobky a služby zaměstnavatelů, od kterých jsou odebírány. Jedná se o úpravu, kterou bude znění odstavce 2 písm. b) uvedeno do souladu se zněním odstavce 3 tohoto ustanovení. Podle ustanovení § 81 odst. 3 zákona o zaměstnanosti zaměstnavatelé a osoby samostatně výdělečně činné mohou pro účely plnění povinného podílu poskytovat jen své výrobky a služby nebo splnit zadané zakázky pouze do výše odpovídající 36násobku průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předcházejícího kalendářního roku za každého přepočteného zaměstnance se zdravotním postižením zaměstnaného v předchozím kalendářním roce.

Toto zadání je ideál. Není splnitelné pouhou změnou textu zákona, dokud se nezmění způsob dokladování, posuzování, evidence a kontrola statisíců obchodních případů zahrnujících obrovskou paletu počínaje čistou a spekulativní přefakturací a konče prodejem hrníčků sociálně terapeutické dílny NNO. V praxi jde ze 70 – 90 % o kombinaci více typů (obchod, služby, výrobky, roste podíl dodávek „full service“ zákazníkovi).

Pokud bychom zakázali vše, co obsahuje stopu obchodní činnosti (nákup a prodej), de facto zrušíme náhradní plnění. Pokud budeme požadovat od ZZP, aby rozdělili faktury na výrobky, služby, zakázky a čistý prodej zboží – prohloubíme spekulace a deformaci prostředí a hlavně: nebude to v praxi kontrolovatelné. O obludné obchodní administrativě u ZZP ani nemluvě. Máme stejný zájem jako státní správa, spekulanti nám „kazí trh“. Zabýváme se tím od roku 2006 společně s právními a účetními experty, nenašli jsme řešení. Cestu vidíme v úplné změně principu „uznání“ předmětu NP (která vždy někomu ublíží a někoho zvýhodní a její příprava vyžaduje rok – dva) nebo v uplatnění systému elektronické evidence, který sice nevyloučí předfakturaci, ale zajistí 90% omezení „nadužívání“ tohoto nástroje.

Na MPSV ČR převládá logicky třetí cesta – úplné zrušení (je to nejpohodlnější pro legislativu, administrativu i kontrolu). Většina zemí, které nemají NP, však má buď účelové fondy tvořené z odvodů nebo má infrastrukturu na podporu ZZP a jiné účinné nástroje obchodní podpory (tržní udržitelnosti) subjektů na „chráněném trhu“. Zapomínáme, že analogie obchodní podpory – náhradního plnění může mít spoustu podob, jen nejsme ochotni o nich uvažovat.

Osobně si myslím, že je reálné od roku 2014 uplatnit evidenci (elektronické prostředky nejsou drahé ani nedosažitelné) a kontrolu dle stávající úpravy, současně již v tomto roce začít pracovat na novém modelu, který by mohl platit ideálně od roku 2015, reálně od roku 2016 (volby 2014).

Možnost plnění povinného podílu odběrem výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů, zaměstnávajících více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, nebo zadáváním zakázek těmto zaměstnavatelům vázat jen na zaměstnance, kteří jsou osobami se zdravotním postižením a jsou zaměstnáváni na zřízených nebo vymezených chráněných pracovních místech podle § 75 zákona o zaměstnanosti.

V případě osob se zdravotním postižením, které jsou osobami samostatně výdělečně činnými a nezaměstnávají žádné zaměstnance, by vazba na uzavření dohody s Úřadem práce ČR podle § 75 zákona o zaměstnanosti představovala zvýšení administrativní zátěže.

I toto je návrh ZZP, souhlas, pomůže to zejména kontrole, existuje spousta malých ZZP, kterým se „vymezování“ CHPM nevyplatí.

2.5 Změna ustanovení § 136 zákona o zaměstnanosti

Současný stav

Právnická nebo fyzická osoba je povinna mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu a dokladů, které je povinna uchovávat podle § 102 odst. 3 zákona o zaměstnanosti (oprávněnost pobytu cizince na území České republiky, a to po dobu trvání zaměstnání a dobu 3 let od skončení zaměstnání tohoto cizince).

Toto ustanovení zákona o zaměstnanosti, účinné od 5.1.2012, bylo vloženo do zákona o zaměstnanosti v souladu s článkem 14 směrnice 2009/52/ES jako potřebné pro zajištění účinných kontrol nelegální práce. Plnění výše uvedené povinnosti vyvolalo námitky ze strany zaměstnavatelů, kteří poukazují jednak na administrativní zátěž při plnění této povinnosti a dále na potíže spojené s dodržováním zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů. Ne každý zaměstnavatel disponuje v místě výkonu práce prostory, kde by se tyto kopie mohly být v souladu uchovávat. Taktéž definice pracoviště, např. u řidičů, je nejednoznačná.

Navrhované řešení

Jelikož je dikce tohoto ustanovení zákona o zaměstnanosti nejednoznačná a jeho aplikace problematická, navrhuje se upravit toto ustanovení tak, aby prokazování legálního zaměstnávání bylo spojeno s minimální administrativní zátěží zaměstnavatelů, přičemž by na získávání údajů o zaměstnancích zaměstnavatele participovaly i orgány kontroly. V úvahu přichází například úprava, kdy bude kopie dokladů vyžadována pouze do doby přihlášení pracovníka na OSSZ. Rovněž by bylo potřeba stanovit sankci za nedodržení povinnosti vyplývající z tohoto ustanovení zákona o zaměstnanosti. Znění tohoto ustanovení musí být výsledkem jednání, aby v praxi nevznikaly aplikační problémy.

2.6 Legislativně technické úpravy

Zákon o zaměstnanosti byl v průběhu roku 2011 několikrát novelizován. Legislativní proces některých novel probíhal současně a novelizace některých ustanovení byla realizována na základě poslaneckých pozměňovacích návrhů. Z těchto důvodů vyvstala potřeba určitých legislativně technických změn, spočívajících v upřesnění textu, povinností, sankcí za přestupky a správní delikty, nebo ve sjednocení pojmů.

2.7 Vysílání cizinců na pracovní cesty

Současný stav

V současnosti není možné vysílat zaměstnance ze třetích zemí mimo místo výkonu práce uvedené v povolení k zaměstnání (případně v zelené nebo modré kartě) na pracovní cesty. Pokud zaměstnavatel předpokládá nutnost vysílat cizince na pracovní cestu, je nutné již v žádosti o povolení k zaměstnání požádat o široce vymezené místo výkonu práce, například i celou Českou republiku. Daný způsob je administrativně náročný nejen pro Úřad práce ČR, ale i pro zaměstnavatele. V případě, že zaměstnavatel potencionálně potřebuje vyslat zaměstnance na pracovní cestu (byť jen na jednu jedinou), musí si zaměstnanec zažádat o povolení k zaměstnání s místem výkonu s rozsahem pro celou ČR. V takovém případě se každá z dotčených krajských poboček Úřadu práce ČR musí vyjádřit, zda je možné danému zaměstnanci povolit pracovní cesty. Je třeba zmínit, že posuzování je pro Úřad práce ČR značně obtížné, neboť si lze dost těžko představit užití testu trhu práce vzhledem k osobě, co do daného kraje může pouze potencionálně přijet na pracovní cestu.

Navrhované řešení

Umožnit výkon pracovních cest pouze cizincům, kteří jsou držiteli zelené karty typu A nebo modré karty (resp. modré karty, karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance, karty vnitropodnikově převáděného zaměstnance – použita terminologie koresponduje s novou právní úpravou v zákoně o pobytu cizinců, který v současné době připravuje Ministerstvo vnitra, předpokládaná účinnost 1.1.2014).

Výše uvedená úprava by výrazně preferovala české uchazeče o zaměstnání a zachovala by omezení pracovních cest pro méně kvalifikované pracovníky. Na druhou stranu by umožnila výkon pracovních cest cizincům vedoucím pracovníkům, u kterých je potřeba výkonu pracovních cest naléhavější. Daná úprava by ve výsledku znamenala, že na pracovní cesty mohou pouze vysokoškolsky vzdělaní cizinci (modrá karta, karta vysoce kvalifikovaného zaměstnance). Taktéž předpokládáme, že úprava jednoznačně určí nemožnost pracovních cest pro držitele zaměstnanecké karty a držitele povolení k zaměstnání. U daného řešení se dá předpokládat, že se bude týkat poměrně malého množství cizinců, na druhou stranu je možné, že pomůže zvýšit atraktivitu modré karty a karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance.

2.8 Ustanovení § 66 zákona o zaměstnanosti

Současný stav

V současnosti je v ustanovení § 66 zákona o zaměstnanosti stanoveno omezení pro agentury práce, že nemohou dočasně přidělovat osoby se zdravotním postižením k uživateli.

Navrhované řešení

Výše uvedené omezení agentur práce ve vztahu k osobám se zdravotním postižením zůstane nadále v platnosti a v tomto smyslu ustanovení § 66 zákona o zaměstnanosti nebude novelizováno. Po agenturách práce nelze legitimně požadovat plnění povinného podílu zaměstnávání OZP ve výši 4 % podle ustanovení § 81 zákona o zaměstnanosti, neboť jeho plnění částečně znemožňuje právě ustanovení § 66 zákona o zaměstnanosti (omezuje jednu z forem zprostředkování zaměstnání, tzn. dočasné přidělování zaměstnance k uživateli).

Navrhuje se proto ponechat zákaz (nebo možnost?) dočasného přidělování osob se zdravotním postižením k uživateli, nezapočítávat však tyto zaměstnance do kvóty pro plnění povinného podílu, tzn., že výše povinného podílu by byla stanovována pouze ze skutečného stavu „kmenových“ zaměstnanců agentur práce.

Tady je asi chyba: logické by bylo ponechat možnost dočasného přidělování OZP, ale neposkytovat na ně dotace dle §78 a nepovažovat je za zaměstnance pro účely §81. Agentury všude na světě dělají užitečnou práci, ale u nás byl problém zneužívání OZP k neoprávněným příjmům. Pokud si agentura sjedná přirážku k ceně za dodání kvalitního zaměstnance se ZP (kterého si po uzavření smlouvy zákazník ponechá v PPV), má to logiku, zákazník ji rád zaplatí, protože na OZP získá i ekonomicky.